Byli jednou dva bratři, Gedeh a Ḉeǵew.
I stalo se, že Paní řekla Ḉeǵewovi: „Kde je Gedeh tvůj bratr?“
A on řekl: „Nevím; pohádali jsme se a teď spolu nemluvíme."
"Cože?" podivila se Paní. "Vy spolu nemluvíte? Dobrá, až je tedy tomu tak!"
A když se Gedeh a Ḉeǵew znovu setkali a chtěli si promluvit, zjistili, že nerozumí řeči toho druhého.
Byli jednou dva bratři. Starší byl lovec a mladší byl pastevec.
I stalo se, že se lovec vrátil do loveckého revíru, který před časem dočasně opustil, aby nedošlo k nadměrnému snížení počtu zvěře, a co nevidí: žádný jelen, žádný kanec, žádný králík ani zajíc, všude jen ovce, ovce, ovce, sem tam nějaká ta koza.
Nepotěšilo ho to, ale nebyl vybíravý, a pokud není zvěřina, dobrým jídlem bude i skopové. Vybral si tedy ovci a zastřelil ji.
A pak se tu objevil pastevec a začal naštvaně křičet: „Co si myslíš, že děláš? Proč jsi zabil mou ovci? Chceš mě okrást o má stáda?"
Lovec byl překvapen. "Ještě nikdy jsem neslyšel takou drzost..." řekl. "Je to chucpe - místo omluvy, že se ti stáda vymkla kontrole a ničí krajinu, křičíš na mě urážky? Chtěl jsem ti pomoci s úklidem téhle katastrofy, ale nepotřebuji poslouchat tvé hloupé blábolení; takže zabiju jen tolik ovcí, kolik jsem byl zvyklý zabíjet zvěře, a se zbytkem si poraď sám jak umíš." A sklonil se k ovci a začal ji kuchat.
"Cože?" vykřikl pastevec. „Dej své špinavé pracky pryč od mé ovce, ty odporný zloději!" A udeřil ho holí.
Každý odborník na rodinné vztahy vám řekne: „Nikdy se nehádejte se svou ženou v kuchyni." Základní princip tohoto pravidla je stejný jako zde – není moudré bít někoho, kdo drží nůž.
Je to prakticky sebevražda.
Tento apokryfní příběh není započítáván mezi kanonické knihy, protože by jeho přidání porušilo kontrolní součet.