Když se Slunce ukryje za obzor a Modré nebe ztrácí svou neprůhlednost, a tudíž skrze něj začíná být vidět Černé nebe poseté stříbrnými hvězdami, tehdy můžeš spatřit nahoře na severní obloze pět hvězd ve tvaru ptačí stopy.
Říká se, že na počátku Bůh stvořil labuť nebo jeřába nebo jiného vznešeného ptáka, a ten snesl vejce, a skořápka toho vejce se stala Nebem, a bílek se stal Vzduchem, a žloutek se stal Zemí, a že těch pět hvězd je stopa onoho ptáka na onom vejci. Ale to je jen lidová pověst, protože ta stopa je příliš malá na vejce tak velké.
A jak Slunce klesá hlouběji do podsvětí, objeví se další dvě hvězdy, a pozměněný tvar ti připomíná něco známého, a pak si uvědomíš, že co jsi měl za ptačí nohu je ve skutečnosti lidská ruka, a tentokrát velikost odpovídá, jak můžeš vidět když natáhneš paži a budeš pozorovat hvězdy u špiček svých prstů.
A pokud nejsi žena, pak si můžeš povšimnout, že k tvému prsteníku je hvězda blíže než hvězdy u prostředníku a malíku, a to ti bude znamením, že toto souhvězdí je otiskem ruky Paní a nikoliv Pána, protože ženy mají ukazovák delší než prsteník, zatímco muži mají prsteník delší než ukazovák.
A za oněch večerů, kdy je obloha zahalena mraky a svaté hvězdy nelze spatřit, tehdy vezmi tento svitek a čti svatá slova zjevená dávnými proroky:
V první knize svaté ruky vypisuje se počátek země i nebes nad ní; též jejich vyzdvižení a vyzdobení. – Má kapitoly dvě.
Stvoření země a nebes, 3. jejich vyzdvižení od země.
1:1 Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi.
1:2 Nebesa pak byla tak nízko nad zemí,
že lidé nemohli chodit vzpřímeně a museli lézt po čtyřech jako zvěř.1:3 A viděl Bůh, že to bylo špatné.
1:4 Tehdy řekl Bůh: Buď široký prostor mezi nebesy a zemí a děl nebesa od země.
1:5 A Paní položila svou pravou ruku na nebesa, a učinila ten široký prostor mezi nebesy a zemí, a oddělila nebesa od země. A stalo se tak.
1:6 A viděl Bůh, že to bylo dobré.
Stvoření hvězd, 3. jména jejich. 12. Vyzdobení nebes.
2:1 A tak vyzdvižena jsou nebesa od země, v den kdy Paní položila svou pravou ruku na nebesa.
2:2 A kde se Paniny prsty dotkly nebes, tam vznikly hvězdy.
2:3 Jméno jedné Thuban neboli Adib neboli Alfa Draka; ta byla stvořena jejím palcem.
2:4 To jest ta kolem které se obloha dříve otáčela.
2:5 Jméno pak druhé hvězdy Ed Asich neboli Eldsich neboli Ióta Draka; ta byla stvořena jejím ukazovákem.
2:6 A jméno hvězdy třetí Théta Draka; ta byla stvořena jejím prostředníkem.
2:7 A jméno čtvrté Éta Draka; ta byla stvořena jejím prsteníkem.
2:8 A hvězda pátá jest Aldhibah neboli Eldsib neboli Zéta Draka.
2:9 A hvězdy stvořené jejím zápěstím jsou Phekard a Kochab neboli Gama a Béta Malého Medvěda.
2:10 A tak měla pod pravou rukou svou sedm hvězd. (Jan 1:16)
2:11 A viděl Bůh hvězdy, že byly krásné.
2:12 I řekl opět Bůh: Buďte další obrazy udělané z hvězd na obloze nebeské, aby byly na znamení událostí které se mají stát. A stalo se tak.
Vypravuje se v ní o svaté zemi a její ochraně. – A má kapitoly dvě.
Stvoření údolí a řek, 5. jména jejich. 13. Požehnání a posvěcení.
14. Stvoření draka, 16. jeho spánek 20. a budoucí probuzení.
1:1 A tak vyzdobena jsou nebesa, ale země zůstávala ještě hladká a suchá.
1:2 Tehdy řekl Bůh: Buďte údolí na povrchu zemském, a buďte řeky tekoucí jimi.
1:3 A položil levou ruku svou na zemi,
a vtiskl ji do povrchu zemského.1:4 A kde se Boží prsty dotkly země, tam vznikla údolí s řekami.
1:5 Jméno jedné Střela; ta teče údolím stvořeným jeho palcem.
1:6 Jméno pak druhé řeky Mže; ta teče údolím stvořeným jeho ukazovákem,
kdež jest stříbro.1:7 A stříbro toho údolí jest výborné.
1:8 A jméno řeky třetí Radbuza; ta byla stvořena jeho prostředníkem.
2:9 A jméno čtvrté Úhlava; ta byla stvořena jeho prsteníkem.
2:10 A řeka pátá jest Úslava.
2:11 A řeka stvořená jeho zápěstím jest jest Berounka, což se vykládá Medvědí řeka.
2:12 A tak měl pod levou rukou svou šest řek.
2:13 I požehnal Bůh šesti údolím a řekám a posvětil je; neboť vznikly v den kdy položil ruku svou na zemi.
2:14 A stvořil také Bůh draka velikého okřídleného, a postavil jej střežit svatou zemi šesti údolí a řek.
2:15 A dokud drak bděl, žila svatá země v míru a bezpečí.
2:16 Ale po mnohých letech unavil se drak, a usnul.
2:17 A stvoření tak veliké spí velmi dlouho, a během mnoha let pokryl vítr jeho tělo tlustou vrstvou prachu, a na tomto prachu vyrostl hustý les.
2:18 A tak spí drak pod Pohořím Kanců, a křídla má složena pod Kozím Lesem, a jeho ocas je pod Račími Vrchy.
2:19 A obrana svaté země zůstala jen v rukou jejích obyvatel, ale svatost jejich domova dává jim takovou sílu, že mnohokráte porazili i nepřátele mnohem početnější než byli sami.
2:20 A až bude svatá země v nejhorším nebezpečí, pak se drak znovu probudí a ztrestá všechny nepřátele.
Nebeská a pozemská ruka, 2. drak, 3. medvěd 4. a střed. 5. Smaragdová Deska.
4:1 A tak je svaté souhvězdí Pravá Ruka poblíž středu severní oblohy a svatý kraj Levá Ruka poblíž středu severní země.
4:2 A jak souhvězdí Draka obklopuje Prstové Hvězdy, tak Dračí Hory obklopují Prstová Údolí.
4:3 A jak souhvězdí Malého Medvěda leží podél Zápěstních Hvězd, tak Medvědí Vrchy leží podél Zápěstního Údolí.
4:4 A jak se střed nebes přestěhoval z Panina Palce na Špičku ocasu Malého Medvěda, tak se hlavní město Hexapotámie přestěhovalo z hory Vladař k ústí Medvědí řeky.
4:5 A tak je naplněno co je psáno na Smaragdové Desce: To, co je dole, je jako to, co je nahoře, a to, co je nahoře, je jako to, co je dole.
Rozličná jména byla dávána této zemi, některá právem a některá omylem. Pro mnohé se stala bájnou zemí a její jméno i poloha byly zaměňovány se jmény a polohami jiných mýtických zemí.
Je známo, že Země Obou Dračích Boků jsou obklopeny vodami ze všech čtyř stran, ale některé prameny se zmiňují o tom, že na severozádě je velmi úzká šíje, která je spojuje s jinou zemí.
Můžeme mít za jisté, že východní pobřeží je asi šedesát námořních mil široké a rozkládá se mezi 49. a 50. stupněm, zatímco východní pobřeží je dvakráte širší a zasahuje o půl stupně dále k severu i k jihu. Délka mezi těmito pobřežími je asi dva a půl stupně, což v těchto šířkách odpovídá sto námořním mílím. Ale zatímco zeměpisnou šířku lze měřit jednoduchými přístroji, údaje o zeměpisných délkách byly před vynalezením přesného chronometru pouhými odhady. Proto je zcela běžné, že mnohé ostrovy, které jsou na některých mapách zakreslené daleko na západě, umisťují jiní katografové mnohem východněji.
Nejstarší záznam cesty k pobřeží Země Dračího Pravého Boku říká:
Nejprve jsme pluli devět stupňů k západu, pak k severu podél nejzápadnějšího pobřeží naší pevniny, pak zpět k východu, a nakonec opět k severu až k ústí velké řeky na 45. stupni. Tam jsme opustili loď vhodnou k plavbě podél pobřeží a na palubě jiné lodi jsme opustili pobřeží a pluli nejprve deset stupňů k západu, pak tři stupně k severu, pak pět stupňů opět k západu až k jihovýchodnímu rohu Země Dračího Pravého Boku, a pak podél jejího jižního pobřeží půl stupně k západu až k Děsné Pevnosti, a nakonec jeden a půl stupně až ke Deštnému Městu, které leží na 49. rovnoběžce.
Bylo obvykle usuzováno, že tato cesta začala v Cartageně a že zmiňovaná řeka je Garonne. To by souhlasilo s pozdějšími zprávami že východní pobřeží je asi 20 mil západně od patnáctého poledníku.
Ale lodě, plavící se podél padesáté rovnoběžky k západu za Konec Země, nenalézají suchou zemi dokud nedosáhnou vzdálených břehů Země Sušených Tresek. A tak nekteří říkají, že to, co vidíme na severním nebi, není jen pouhý zrcadlový obraz světel jejích skvostných měst, ale sama svatá země vzatá se země a přemístěná na nebesa, nepřístupná nyní smrtelníkům, kteří se neumí plavit po vodách, které pokrývají vnější povrch křišťálové nebeské klenby. Ale Moudří vědí, že svatá země je stále na zemi, a starý popis cesty k jejím břehům je stále platný pro ty, kdo vědí kde začíná.