Kovářov – zastavení 1.
(N49°31.074' E14°16.702')

Vážení návštěvníci, zavítali jste do jihočeské obce Kovářov, která Vám poskytuje tři trasy Naučné stezky s dvaceti jedna zastaveními, jež jsou pozvánkou a doporučením, jak poznat zdejší oblast. Kovářovsko nabízí příjemnou členitou krajinu se spoustou pahorků, lesních porostů, velké množství rybníků i malých rybníčků, které významně ovlivňují druhovou pestrost rostlin a živočichů.

Zdejší oblast je výjimečná z hlediska geologického a umožňuje zhlédnout pozoruhodné skalní útvary či balvany rozmanitých tvarů. Neméně zajímavá je i lidová architektura, která ukazuje v jednotlivých osadách historicky cenné stavby. Velký význam má Kovářovsko z hlediska národopisu, patří do oblasti Kozácka (Táborska – Milevska), může se pochlubit též osobnostmi z oblasti sběratelské a dlouholetou divadelní či folklorní tradicí, se kterou se budete setkávat na jednotlivých zastaveních.

Historie vsi sahá do začátku 13. století. První písemná zmínka pochází z roku 1220, kdy na zdejší tvrzi sídlil vladyka Budilov z Kovářova. Od roku 1461 patřil Kovářov Janu z Rožmberka, krátce byl i majetkem krále. Z dalších majitelů jsou nejznámější Švamberkové a od konce 16. století patřil k orlickému panství. Nejstarší památkou v Kovářově je gotický kostel Všech svatých, farním byl již v roce 1220. Rozkvět zaznamenala ves v 17. a 18. století a z této doby pochází většina kulturních památek. Mezi nejvýznamnější patří sousoší Kalvárie a socha sv. Jana Nepomuckého z dílny sochaře Brokoffa. Architektonicky zajímavou je budova staré barokní fary z roku 1739 s mansardovou střechou, typickou pro stavby tohoto druhu na orlickém panství.

Kovářov se jako správní jednotka skládá ze sedmnácti osad s patnácti sty obyvateli a rozkládá se na ploše 5050 hektarů.

Vepice – zastavení 11.

Původní název vsi byl Epice podle staročeského jména Epp. Na zdejší tvrzi sídlil vladycký rod, který měl ve znaku psí hlavu. První zmínky o Vepicích jsou z roku 1373, kdy na zdejší tvrzi sídlil vladyka Jaroslav z Vepic. Známý je zejména František z Vepic, který byl v letech 1383 – 1404 opatem kláštera v Milevsku a přestavěl kostel sv. Jiljí na milevském hřbitově do dnešní podoby. Zde na štítové zdi je erb vladyků z Vepic, hlava psa věžníka. Vepická tvrz stávala na malém ostrůvku v Novém rybníce na jihovýchodě vsi. Z tvrze se dochoval pouze ostrůvek, na kterém stávala. Dnes je pod hrází Nového rybníka lom na kvalitní dekorativní žulu, která se těží do hloubky.

Dobrá Voda – zastavení 3.

Osada bývala kdysi dvorcem, který patřil k petrovickému velkostatku. Jméno pochází pravděpodobně od dobré pramenité vody, jíž se připisovaly léčivé účinky. Studánka s údajně léčivou vodou byla pod lesem zvaným Horychová. Z dvorce vznikla později ves, která měla tři statky a tři chalupy. Z bývalé vsi se do dnešní doby zachovalo pouze několik stavení sloužících již jen k rekreačním účelům. Ve vsi stojí kamenná zvonička z roku 1895 a nedaleko ní malá kaplička zasvěcená Panně Marii.

Vladyčín – zastavení 13.

Ves se připomíná již ve 14. století, kdy patřila k milevskému klášteru, po roce 1584 se stala součástí orlického panství. Vladyčín je známý především vzácným seskupením roubených stavení kolem dvora čp. 5. Stavby z počátku 18. století tvoří nepravidelný čtyřtrakt a mimořádnou hodnotu má patrový roubený špýchar. Na návsi stojí zajímavá zvonička vytvořená z vidlicově rozvětveného kmene. Při silnici směrem na Petrovice je na konci vsi malá kaplička zasvěcená Panně Marii. Jihovýchodním směrem se rozprostírá mezi Vladyčínem a Dobrou Vodou zalesněný hřbet Vladyčínská hůrka.

Řenkov – zastavení 10.

Osada se připomíná od 2. poloviny 15. století. Leží v malebné kotlině na severozápad od hřbetu Višťáku na pravém přítoku Předbořického potoka. V roce 1497 jsou uváděni na Řenkově Mašek a Hlavín Petr z Řenkova. V roce 1575 se ves stala součástí majetku Kryštofa ze Švamberka a později přešla do majetku Schwarzenbergů. Na obvodu vsi se zachovaly na několika místech pozůstatky kamenného ohrazení. Několik roubených chalup pochází z období rozvoje venkovské lidové architektury v 17. a 18. století. Na svazích zalesněného vrchu Višťáku nad Řenkovem je řada balvanů charakteristických pro zdejší krajinu.

Březí – zastavení 2.

První zmínky o vsi pocházejí z 15. století. Tehdy sídlil na zdejší tvrzi Jindřich z Břízí, který pocházel z rodu vladyků Břízských a Netvorských z Břízí. Ke tvrzi patřily i nedaleko ležící Vepice. Koncem 16. století se stal majitelem Březí Jan Šturm z Hyršfeldu, který osadu připojil ke Kovářovu. Poté tvrz přestala být obývána a v 18. století zcela zanikla. Severně od vsi stojí při silnici do Předbořic boží muka, údajně připomínající vojenskou šarvátku, která se zde odehrála za třicetileté války.

Hostín – zastavení 4.

Původní středověká osada, o níž se dochovaly první zmínky ze 13. století, si dodnes zachovala díky několika roubeným domům starobylý ráz. Patřila Švamberkům, později rodu Čechovských z Čechovic a za třicetileté války téměř zanikla. Ve vsi je vystavěná malá kaplička, která pochází z roku 1908. V Hostíně prožil své mládí profesor Čeněk Holas, sběratel národních písní a tanců. Na severním okraji vsi je malý památník letce Václava Pešičky, hostínského rodáka, který tragicky zahynul na počátku 2. světové války v Polsku.

Kovářovská hůrka – zastavení 18.

Tento zalesněný vrch se nachází severozápadně od Kovářova v nadmořské výšce 535 metrů. Je tvořen z žuly typu Čertova břemene a objevují se zde zajímavé balvany, na kterých můžeme nalézt skalní misky s odtokovými žlábky. Na jihovýchodním úbočí se nachází židovský hřbitov, kde byli dříve pohřbíváni občané židovského vyznání z Kovářova a okolí. Kovářovská hůrka byla v minulosti cílem výletů pořádaných hasičským sborem nebo studentským kroužkem. V roce 1947 se započalo s přípravou ke stavbě hřiště. Stavba byla financována z pokladny Svazu české mládeže, z darů některých spolků a významně se podílel i spolek rodáků z Kovářova a okolí v Praze. Hřiště pak bylo slavnostně otevřeno 22. května 1949.

GC2WB72 Misky na Kov. h. (ITK 18) by A. da Mek
GC2WB7C 3 misky na Kov. h. by A. da Mek