OSOBNOST
A
BYTÍ
nedělní
aperitiv
Hlavní město Praha má novou. turistickou atrakci: Divadlo Járy Cimrmana. V tom starém domě na Malé Straně, v idylické Malostranské Besedě, při svitu petrolejek odvíjí se drama tohoto zapadlého vlastence a velikána naší literatury, jaké svět dosud neviděi. Dík zápalu členů Společnosti pro rehabilitaci osobnosti a díla J (da) C (tajemník Miloň Čepelka) a pochopení vedení Státního divadelního studia dějou se zde každou středu a čtvrtek věci neslýchané...
Avšak nechme promluvit ústa nejpovolanější: dr. Evžena Hedvábného, prvního českého cimrmanologa, známého široké obci divácké z rozhlasových pořadů bezalkoholní vinárny „U pavouka“. Co říká dr. E. Hedvábný?
„Pro českou kulturní veřejnost je to objev století. Čekal jsem mnohé, avšak že ve zdi zchátralého domku A. Lešnera objevím rukopisy zapomenutého Cimrmana, to jsem při nejlepší vůli tušit nemohl. Jára (da) Cimrman nebyl jen geniálním dramatikem, jak nám chtějí namluvit Rakušané. Byl to básník a cestovatel, mim a loutkoherec, gynekolog-samouk a plodný skladatel. Byl to vynálezce šední i A to všechno by bylo upadlo v zapomenutí, kdybychom s bratrancem nekopali do zdi. Kdo dnes ví, že zkonstruoval první český psací stroj? jen já.“ (Z projevu dr. E. Hedvábného při odhalení pamětní desky na domě čp. 25 v Liptákově 23. 2. 1967).
I tak seriósní časopis jako je Student č. 40/67, neví nic lepšího, než prostě vysázet vedle jména Járy (da) Cimrmana: génij, spisovatel, vynálezce, Člověk a BŮH.
Též veliký to byl cestovatel, který nelenil vedle hor Jizerských navštívit i Jávu, RakouskoUhersko a další světadíly. Věru, to byl český turista!
Jeho filosofický systém (základní dílo: Externismus jako úděl i východisko) je úžasným přínosem pro náš dnešek. Ptá-li se Studest naivní režisérky DJC paní Heleny Philippové: „Jaké vidíte nejhlavnější nebezpečí potlačení ducha Járy (da) Cimrmana v současném Československu?“, táž právem odpovídá: „V současném Československu nehrozí nebezpečí poWačení ducha, hrozí nebezpečí síly Mistrova ducha.“
Jeho mohutnost je vskutku neohraničitelná. Nové a nové objevy vyvstávají v tom směru stále výstražněji. Dosvědčuje to i výsledek vědeckého bádání známého sportovního znalce dr. Vojtěcha Kumpery, externího lektora cimrmanologie, jejž s laskavým svolením ředitelství divadla ve výtahu otiskujeme:
J (da) C byl na svou dobu sportsmen vynikající, ba fenomenální. Důkaz o tom poskytuje mnou nalezená, nedokončená črta ze života sportovního, nadepsaná „Skok marathonský aneb Cimrman ptákem.“ Sepsal ji, zřejmě pod dojmem ojedinělého výkonu J (dá) C, Bořivoj Ginzl ze známé rodiny Bořivojů Ginzlů z Desné. Tento obrozený učitel, regenschori a Soko! byl tak uchvácen senzační podívanou, že dokonce složil pochod, opěvující spatřený výkon i jeho strůjce. Pečlivý rozbor textu písně nám ostatně hodně napovídá i o některých detailech. celé akce a hlavně podává nesporný důkaz o jménu aktéra.
Zde poprvé zveřejňuji celý objevený mnou text zmíněného pochodu:
Lví silou vzletem sokolím kupředu
tenptáček Jára (da) C nad námi lítá-á
kupředu ku-ku-ku seděla s ním na buku
kupředu kupředu)
zpátky ani Ň
Bohatost melodie tohoto opu vydala za tři a později zlidověla v písních Lví silou, Ptáčekjarabáček a Kukulienka, kde si bola?
Rukopis črty B. Ginzla byl odplaven při protržení přehradní hráze na říčce Desná, kterážto katastrofa se odehrála, jak známo, jedné temné noci L. P. 1916. Vetchý již originál tohoto dílka, běsnícím živlem místy poničený a navíc ani ne zcela dokončený, umožňuje“ nicméně věrojatně rekonstruovat, jak to všechno bylo onoho léta.
J (da) C, tehdy již padesátiletý kmet, inspirován zřejmě Ikarem, Leonardem (da) Vinci a Guthem-Jarkovským vymyslel novou sportovní disciplinu, jež přímo geniálním způsobem spojovala zdravý pohyb po zemi, pod vodou i vzduchem v jediný celek, v jedinou dokonalou harmonii. Podstata tohoto sportu spočívala v tom, že závodník vlastní silou pohání důmyslný stroj, jakousi kombinaci velocipedu, vodních lyží a větroně, pomocí něhož absolvuje trať vedoucí nejdříve po hrázi přehrady, potom po dně jezera, vynoří se na hladinu a odtud mohutným skokem se vznese do vyše. Pro podvodní fázi závodu je vybaven speciálním skafandrem, jejž tvoří demižon naplněný zpola ajrkoňakem a zpola vzduchem, který borec pomocí hadičky nasává a tak se udržuje při síle.
Nejzajímavější je ovšem fáze poslední — skok. Výše citovaný pochod nám prozrazuje zajímavý detail: že odvážný sportsmen přistává na buku, kde se seznamuje s jistou neidentifikovanou osobou ženského pohlaví.
Ještě několik sportovně-technických podrobností. Stroj, na němž se tato sportovní disciplína pěstuje, se nazývá „aeroskipeď“. Délka skoku měřeno od hladiny vodní na buk (popřípadě k jinému místu opětného dotyku zeměkoule nejzadnější částí těla šampióna při doskoku) se zjišťuje jednoduchým způsobem tak, že v okamžení odpichu od vody upustí závodník špulku niti, ta se odvíjí a po dopadu se pouze změří nit a to pak přímo udá délku skoku. Rekordní skok J (da) C obnášel 42 km 195 mm, tedy přesně stejná čísla, jaká udávají pravidla lehké atletiky pro vzdálenost marathonského běhu. Proto tedy „skok marathónský“.
Na Silvestra nikdo nezapisuje anekdoty. Nemůže. Kácí se mu olůvko. Tak ty, které jste slyšeli v rozhlase a teď si na ně nemůžete vzpomenout:
Dva pánové kráčí v sadu. Najednou proti nim jdou dvě dámy. Jeden z pánů vykřikne: „Ach, sakra, to zas bude tlachání, támhle jde moje žena s nějakou starou treperendou.“ „To je zajímavý, moje taky!“
* * *
Hraje se Rigoleto. Na scéně se odehrává a zvučí výjev, jak pan hrabě Rigoleto zoufale naříká a rve si vlasy, neboť jeho dcera Gilda byla svedena. Dvě mladé dívky v jevišti sledují se zájmem veliké zoufalství. Jedna z nich zašeptala: „Ty, proč von tak naříká?“ — „Ty seš ale husa! Tenkrát to byl hřích!“
* * *
Na jevišti šumí a víří konverzační veselohra. Jedna dáma v třetí řadě se nakloní k sousedce a povídá: „Prosím vás, paní, kde jste koupila ty pohodlný boty? Já jsem si je teď vyzkoušela!“
* * *
Hrálo se konverzační drama. Režisér se pohněvaně vrhá na jednoho z maskovaných lordů. „Člověče, Habásko, voni jsou lord Strongfort, a ne uhlíř, proč jste se neoholil?“ — „Já jsem se holil, pane režisére.“ — „Tak si podruhé stoupněte blíž k břitvě!“
* * *
Je Silvestra a jeden bán oblažuje společnost zpěvem. Jiný pán škytá sousedovi: „Ten by moh' zpívat na loutkovým divadle!“ „Prosím vás, proč?“ — „No, hned by ho mohli po představení někam pověsit !“
* * *
Filmový režisér navrhl hvězdičce weekend. Byli na výletě večeřeli, víno, pili v baru byli i v postýlce. K ránu vzbudil pan režisér nastávající hvězdu: „Miláčku, já jdu na chvilku do koupelny!“ — „A kvůli tomu mě budíš?“ Zkušený režisér odvětil: ,„No, já jenom abys mě vedle sebe držela místo!“
* * *
A ještě jednu z Paříže. K policejnímu potentátovi přijde starší diblík a povídá: „Pan komisař?“ — „Ano, paní.“ — „Slečna.“ - „No, cobak máte, slečno?“ — „Představte si, pane komisaři, šla jsem přes park, najednou takový velikánský mladík ke mně přiskočí, neurvale mě stiskne a chce mě násilím políbit“ — „No a kdy to bylo? — „Zejtra to budou čtyři roky.“ — „Krucinál a to si stěžujete teď?“ — „Já si nestěžuju, já o tom jen ráda mluvím.“
23