O této misce jsem se dozvěděl z článku Bedřicha Dubského Megalithy v jižních Čechách (In: Časopis turistů, ročník LVII., 1945), který jsem nalezl na stránkách eldar.cz/archeoas/stripky/14.html při hledání informací o obětním kameni u Ostrovce, který je zmiňován v textové části mapy KČT 39, pole C2.
Dubský píše:
Důležitý a dosud jediný doklad v kraji tom pro případné použití misky na balvanu jsem zjistil u Kosobud. Na západ od vsi při cestě je žulový balvan, k němuž přivaleno mnoho menších kamenů. Na balvanu vysokém 1,4 m je patrna nepravidelná přírodní prohlubeň průměru 60 cm, hloubky 15 cm až 20 cm, která je otevřena k jižnímu zvýšenému okraji kamenu. Výzkum vykonán při severní straně balvanu; navalené kameny odhozeny a pod nimi v písčité vrstvě se sporadicky vyskytovaly uhlíky, dále jakýsi fragment z vypálené hlíny a střepy, jež přísluší 4 nádobám střední hradištní fáze (kol. 9. stol.) K tomuto nálezu prvního dokladu používání kamene s miskou slovanským lidem dodávám: Balvan je naprosto mimo osídlený prostor (zaniklou soudobou osadu dlužno hledati dále při pramenu u Kosobud), keramika při něm rozhozena bez kulturní vrstvy a dosti povrchově, přinesena tudíž k němu za jistým účelem - podle datování v době ještě pohanské - takže možno souditi v souvislosti mezi ní a miskou na kameni, že kámen měl v oné době jakýsi kultovní význam, pro který ho bylo jen v určité době používáno.
Mapa KČT tento nevelký balvan nezmiňuje ani nezobrazuje, ale na decimetrové mapě jedna značka "osamělá skála" při cestě na západ od Kosobud je. Na tomto místě jsem skutečně nalezl velký balvan obklopený menšími kameny (na 49° 34.529 14° 13.877), ale bez misky a o polovinu vyšší (2,15 m místo 1,4 m).
Vyhodnotil jsem tedy dnešní pátrání jako neúspěšné a zařadil jsem si tuto misku ke zmiskám (zmizelým miskám) jako jsou "Čertova kolíbka" nebo snad i "balvan se sedátky". Další prohledávání okolních lesů a houštin jsem nechal na jindy a odbočil na polní cestu směrem k Milínu, ale po ujetí jednoho honu jsem mezi vegetací u cesty zahlédl další balvan a k mé velké radosti to byl opravdu ten s miskou.
Z několika PET-lahví nalezených v okolí byly dvě použitelné k přinesení vody z nedalekého (230 m) rybníka; pro pohodlnější přenášení jsem je doplnil uchem z ploché trojlinky, nalezené v (ne)kulturní vrstvě postupně zaplňující úvoz původní cesty. (Při nalévání vody do obětní misky jsem si zazpíval oblíbenou píseň praotce Čecha "Pohan jsem a pohan budu / pohanský šat nosit budu / a své bůžky budu, budu / uctívati beze studu. // Bohyně úrody, / dám jí napít vody; / bůh ohně a války / dostane korálky." Abych splnil i poslední dvouverší, chtěl jsem nasbírat žaludy a vyrobit z nich náhrdelník, ale protože se mi žádné nepodařilo najít, natrhal jsem nakonec šípky, jejichž červená barva mi přišla pro boha ohně a války velice vhodná. Náhrdelník jsem zavěsil na strom vedle obětního kamene.)
Výška balvanu přibližně odpovídá, ale vzhledem k nerovnosti okolního terénu zde není jednoznačná základní rovina od které by se výška měla měřit. Dubským uvedená hloubka 15 až 20 cm se zřejmě vztahuje k nejvyšším místům obvodu misky, zatímco při maximálním naplnění misky vodou jsem v nejhlubších místech naměřil hloubku 72 mm a v jedné malé štěrbině 90 mm. Obrys zatopené části byl přibližně eliptický s poloosami asi 600 a 450 mm, což souhlasí s Dubského průměrem 60 cm. K naplnění misky byl zapotřebí obsah čtyř PET lahví, takže objem misky odhaduji na 6 litrů.