Profesor Mìħaner ukázal na červenou páku a oznámil přihlížejícím kolegům a pozvaným představitelům církve, vlády a tisku: „Jakmile spustím tento stroj, všechno ve vzdálenosti jednoho (molsubbarytonového) lokte od středu systému budičů chronokinetického pole bude přesunuto o třicetinu sekundy do minulosti.“
„Jen o třicetinu sekundy? To přece pouhým okem ani nepostřehneme,“ podivil se jeden z novinářů.
„Objekt se sice objeví na místě, z kterého zmizel, ale Země se za tu dobu pootočí, takže pokusný objekt zmizí z tohoto stolu, ale objeví se na tamtom stole o zhruba dvacet¹ (molsubbarytonových) loktů² na východ,“ vysvětlil profesor.
„A co když v cílovém místě už bude jiný objekt? Jak vidím, na tom druhém stole opravdu něco je,“ zněl další dotaz.
„To je právě jeden z cílů dnešního experimentu. Podle jedné hypotézy je přenos obousměrný a dojde k vzájemné výměně obou předmětů. Ale podle mé teorie je přenos jednosměrný a dojde k jejich prolnutí. Proto je jedním z objektů měděná cihla a druhým cínová.“
„Takže očekáváte, že výsledkem bude bronz?“
„Tak by tomu bylo, pokud by k prolnutí došlo na makroskopické úrovni. Ale je zde možnost, že prolnutí bude ještě více substanciální a vznikne tak zlato.“
„Zlato?“
„Ano, 29 + 50 = 79.“
(Poznámka vypravěče: To je sice pravda, ale 63 + 120 = 183, což je mnohem méně než 197. Takže i kdyby výsledkem experimentu bylo skutečně zlato, bylo by to nestabilní zlato Au 183, které by se postupně rozpadlo na Europium 151 a osm částic α.)
To vzbudilo pozornost královského podkomořího. Významu těch čísel sice nerozuměl, ale představa zdroje konkurujícího optaquánským rýžovištím byla lákavá. „Tak to tedy spusťte, profesore,“ řekl dychtivě.
Profesor položil ruku na páku.
V tom se prudce rozletěly dveře. Do laboratoře se vřítil jeden z pomocných vědeckých pracovníků a mával rukou s několika listy papíru popsanými složitými vzorci.
„Zadržte, profesore! Zjistil jsem, že jste udělal při výpočtu jednu závažnou chybu!“
Otočily se k němu tváře vyjadřující pohoršení. Nějaký bezvýznamný studentík si troufá opravovat samotného profesora Mìħanera!
Ale stejně už bylo pozdě, profesorova ruka právě dokončila svůj pohyb. Stroj zahučel – a nebylo vidět, že by se cokoli změnilo.
Student mezitím došel ke stroji a zíral na něj poněkud vyděšeným pohledem.
Po chvíli ticha se profesor obrátil na studenta: „Zdá se, že máte přece jen asi pravdu. Ten stroj nefunguje.“
„Ale kdepak, profesore, on funguje,“ řekl pomalu student. „Kromě té jedné chyby je všechno ostatní v naprostém pořádku. Mantisa je zcela přesná, ale chyba je v segesimálním řádu.“
„V řádu? Chcete říci, že stroj je šedesátkrát méně výkonný? Že aktivní oblast měla místo jednoho (molsubbarytonového) lokte poloměr jen jedno (ječné) zrno?“
„Ne, bohužel je tomu naopak, ten stroj je mnohem výkonnější než jsme předpokládali.“
„Výkonnější?“ Profesor se se zamyslel. „Poloměr jednoho provazce? To jsme snad přesunuli celou budovu o dvě sekundy zpět, tedy o půl minuty zeměpisné délky na východ?“ Pak otočil hlavu směrem k oknu. Výhled se nezměnil. „Nesmysl!“
„Není to bohužel jen jeden řád,“ řekl student.
„Dva řády? Poloměr jedné míle? Celý areál univerzity dvě minuty do minulosti, o půl stupně na východ?“
„Tři.“
„Tři řády? Šedesát mil? Celý ostrov?“
„Už to není ostrov. Jsme teď o dvě hodiny v minulosti, o 30 stupňů na východ, tedy někde uprostřed kontinentu.“
(A jak to bylo dál? Možná nějak takhle:)
Profesor se opět krátce zamyslel a pak vyhrkl: „Takže jsme dvě hodiny v minulosti. Vezměte vojenské letadlo a doufejme, že stihnete těch dvanáct set mil včas.“
„Právě jsem to zkusil, a jak víte, bohužel jsem dorazil o několik sekund pozdě.“
(1) Stejně Mesopotámci, obabočtí vědci rozdělili denní cyklus na 12 částí (sumersky da-na, akadsky bêru). Jejich jednotky času jsou tedy dvakrát delší než naše jednotky založené na 24-hodinovém dni.
(2) Střed Obaboky leží na 49°30′ severní šířky a tato rovnoběžka je kratší než rovník v poměru cos(49.5) = 0,65..., takže zatímco půl latitudální vteřiny je 30 (molsubbarytonových) loktů, půl longitudální vteřiny je jen 19½ (molsubbarytonového) lokte.
(3) Obabočské jednotky délky:
| (ječné) zrno | šířková kvarta | 8,575 mm |
| (mollsubbarytonový) loket | šířková tercie | 514,5 mm |
| plethron, provazec | šířková vteřina | 30,87 m |
| (námořní) míle | šířková minuta | 1852,2 m |
| šířkový stupeň | 111,132 km | |
| šířkový sextant | 6667,92 km | |
| poledníkový obvod | 40 007,52 km |