Rok 1820 se zapsal nesmazatelně do dějin světa. Tehdy objevila ruská výprava pod vedením T. Belinghausena a M. Lazareva šestý světadíl - Antarktidu. Byla objevena o opět na mnoho let zapomenuta. Teprve v našem století se opět stala předmětem zájmu. bez přerušeni tu pracuji sovětské vědecké expedice a výzkumníci z dalších zemi. V ledových oblostech objevili stříbro, zlato, cín, železo a dokonce i naftu. O slojích kamenného uhlí podala věrohodné zprávy již expedice Scotta a Byrda v roce 1912. Dnešní vědecké expedice je potvrdily o rozšířily.
Mohlo by se zdát. že tento důkaz opět odhalil část roušky nad záhadnou pevninou. Nikoliv, učinil ji ještě tajemnější. Protože tam, kde je přírodní bohatství organického původu, musel být kdysi život. Antarktida byla kontinentem se zcela jiným klimatem než dnes, dařilo se na ní bujnému rostlinstvu i zvířatům. Vědci došli k názoru, že její zledovatěni nastalo asi před 15 000 lety. Žil zde v té době i člověk?
Vydejme se po stopách důkazů, odpovídajících na položenou otázku „Ano!“
9. října 1929 pracoval profesor Malil Edchen v knihovně tureckého Národního muzea a pod hromadou zažloutlých listin objevil zbytek staré mapy. Jaké bylo jeho překvapeni, když zjistil, že na útržku je zakresleno pobřeží Jižní Ameriky a... část „ledového kontinentu“ Antarktidy, kterou přece ruská výprava objevila až v 19. století. Jak se později dokázalo, byla mapa stará skutečné 400 let o jejím autorem byl turecký geograf admirál Piri Reis, který ji nakreslil roku 1513. Kromě ní zanechal spisek s názvem „Bachryje“ s poznámkami a upozorněním, jak mapu sestavoval. Píše v ním: „Kromě jiného jsem použil i staré mapy z doby Alexandra Velikého.“
Před objevením fragmentu Reisovy mapy věděli kartografové z nečetných zmínek v listinách 16. o 17. století o existenci neobyčejně přesné mapy světa. Několikaleté bádání však nepřineslo kladný výsledek. Převládl názor, že mapa bylo zničena v některé z četných bouří dějin, stávala se legendou, až byla zapomenuta.
Istambulský objev samozřejmě rozčeřil hladinu vědeckého bádáni. Senzační události byla již samotná zakreslená Antarktida. Jaké však bylo překvapení, když podrobnější výzkum mapy ukázal, že obrysy pobřeží a pevniny byly provedeny nezvykle přesně, autor zakreslil i horská pásma, řeky a jejich ústí.
Po nových pozorováních a dlouhých diskusích se vědecký svět sjednotil na názoru, že autor mapy použil dokumentů, které popisovaly „ledový kontinent“ před tím, než se pokryl ledovcem.
Avšak kdo a kdy připravil originály?
Nepřímou odpověď doly starověké egyptské papyrusy, zmiňující se o tom, ze Egypťané věří v existenci „daleké jižní pevniny“. Odkud kněží čerpali své přesvědčení, není známo. Mnoho vědců je dodnes překvapeno vysokou úrovni exaktních věd ve starém Egyptě a nevylučuje možnost, že věda egyptských kněží byla přejata od neznámé vyšší civilizace. Taková mohlo tehdy existovat jen na Antarktidě.
Od objevu Reisovy mapy uplynulo 30 let. Tehdy se podařil badateli v oboru antických map Arrlingtonu Mallerymu nový senzační objev, prakticky potvrzený sovětskou vědeckou antarktickou stanicí.
Mallory byl přesvědčen, ze admirál Reis kdysi použil při sestavováni své mapy staré kartografické listiny a mapy v různých měřítkách. Sám tedy převedl zachráněný fragment do měřítko, které by odpovídalo současným mapám. Vznikla nová mapa, odpovídající současným ... a v některých bodech byla ještě přesnější.
Na Reisově mapě je v okolí Země královny Maud například zakresleno několik ostrůvků. No současných mapách bychom je marně hledali. Místo nich jsou zakresleny štíty hor.
Právě v těchto místech provádělo v padesátých letech průzkumy jedno ze sovětských expedic. K všeobecnému překvapení potvrdila, že pravdu má „starý Reis“ a nikoliv dnešní kartografové, používající nejdokonalejších přístrojů. Seismografický průzkum základu „hor“ totiž ukázal, ze domnělé hory na pobřeží jsou ostrovy a s pevninou je spojuje jen ledová pokrývka moře. Byl to nový důkaz, že originál mapy, o nějž se nepřímo opíral Reis, byl starší než ledovce Antarktidy.
Tato událost vrhla i nové světlo na spor kolem mapy, jejímž autorem byl Oronjus Finjus. Byla nalezena v knihovně Kongresu USA a nesla datum 1531. l když nikdo nepochyboval, že se jedná o skutečné staré dílo, zrod v 16. století se zdál být přece jen přehnaný. Byla pokládáno za padělek.
Snad náhodou, snad záměrně srovnal jeden z vědců oba staré dokumenty jejich shoda, často v podrobnostech, byla zarážející. Zcela totožné byly například obrysy Země královny Maud. Použil kdysi Finjus Reisovy mapy? Nelze to vyloučit, protože jeho kresba byla bezesporu starší než 150 let, mapa vzniklo před objevením Antarktidy ruskou vy pravou. A co je ještě překvapivější, Finjusova mapa Antarktidy je přesnější než současné, pořizované pomocí letadel, vrtulníků a moderních elektronkových přístrojů. Na leduprosté pevnině měli kdysi kartografové přece jen snadnější úkol.
Jsou mapy Piri Reise a Oronjusa
Finjusa ozvěnami dávné minulosti a vymřelých civilizací?
Nelze to vyvrátit, ovšem dostatek naprosto přesných
důkazů chybí rovněž. Přesto se však stále pronikavěji
nabízí tato hypotéza: „Před tisíci lety, kdy Evropu
obýval teprve jeskynní člověk, vznikla a rozvíjela se v
mírném jižním klimatu Antarktidy vysoká civilizace se svou
matematikou, astronomií a kartografií, jež působila na celý
tehdejší známy svět. Nyní stopy této starobylé civilizace
drtí ohromné ledové vrstvy. Zůstaly po ní jen slabé odezvy
na ostatních pevninách.“
Zápisník '70/14