Vichřice fouká bílou plání,
kterou se táhne stopa saní.
I když má země nevlídnou tvář,
svítí zde krásná polární zář
A celá Antarktida volá,
ten hlas zní zprava, shora, zdola,
ze zvuku vichřic, skřípotu ker:
„Ať žije věčně má eN Á eR!“
Antarktida chladná, bílá,
krásná je a vždycky byla.
Polární zde svítí záře,
radostné zříš všude tváře.
Antarktida chladná, bílá,
v ní spočívá naše síla.
S Antarktidou vždy náš osud
bude spojen tak jak dosud.
My v Antarktidě jsme se narodili
a krok za krokem po ledovci jdem
vstříc hrdě vznešenému svému cíli:
ku vládě Antarktidy nad světem.
My dobře víme, co nás cestou čeká.
Svět celý kdyby proti nám teď stál,
my spasíme ho, byť se toho leká;
pro blaho světa půjdem dál, jen dál.
Když teplota ve stínu
sníží svoji velikost
na čtvrt kiloKelvinu
sněžným mužům pro radost,
když je stupňů Celsia
třiadvacet pod nulou,
značí to pro yettia
náladu vždy veselou.